POSLUŠNOST
Přivolání, nějaká ta chůze u nohy "aby se neřeklo", polohy a odložení byla samozřejmost naučit hned v prvních týdnech, co byla Ruby u nás. Myslím si, že poslušný by měl být každý pes bez ohledu na velikost či plemeno a vím, že se to také dokáže každý pes naučit. Při první pochvale naší, po domácku naučené, poslušnosti na cvičáku jsem si uvědomila, že bychom se mohly tomuto sportu věnovat trochu více. Začaly jsme tedy trénovat pode řádu "jak se má" a ráda bych s Ruby složila nějaké základní zkoušky. Také mě zaujala Obedience, ale uvidíme, jak to dopadne. Poslušnost učíme pomocí pamlsků, hraček a především radostně. Většinu nových cviků a přesnost u starších cviků učíme pomocí klikru. Při chůzi u nohy dbám na oční kontakt, stále pilujeme přesnější obraty, změny rytmu chůze, polohy s fixací předních končetin u nohy, předemnou i na dálku, odložení za klidu i za pochodu v různých polohách, vysílání, přivolání, aport, štěkání, hlídání předmětu a nějaké speciální cviky na určité zkoušky. V této době máme složenou Zkoušku základní ovladatelnosti (ZZO) na 57 bodů a známku Prospěl výborně a Zkoušku ovladatelnosti psa (ZOP) na 98 bodů a známku taktéž Prospěl výborně.
STOPY
Stopy jsem s Ruby začala učit ze zvědavosti, když jí byl jeden rok a zjistila jsem, že ji to velice jde a hlavně, že ji to baví! Ve stopování jsme obě začátečníci, takže jsem hodně četla a zjišťovala od zkušenějších, jak na to. Začínaly jsme pachovými čtverci, s krátkými rovinkami, později s rovinkami delšími, se zatáčkami a s lomy. Postupně jsme odebíraly pamlsky na trase a samostatně, mimo stopu, učily zalehávat předměty. Chtěla bych někdy v budoucnu Ruby připravit na základní zkoušky, ale nyní jsem moc ráda, že máme další společnou aktivitu. Netýká se to ani tak stop, jako vyhledávání, ale učím Ruby zalehávat předměty na Vyhledávačskou zkoušku StPr1. Myslím, že jsme na dobré cestě, předmět vždy zalehne, ať je v jakékoliv vzdálenosti odemě.
OBRANY
S obranami jsme se seznámily, když bylo Ruby 6 měsíců na Dni s kníračem v Záměli. Po jízdě autem, celém dni venku, kde měla plno kamarádů, zkoušela si agility, okusovala klacky a tak podobně, neměla už moc síly na přetahování se o kus hadru. Mnohem raději chtěla panu figurantovi oblízat obličej. V tu chvíli jsem si řekla, že tohle asi nebude naše aktivita, které se budeme věnovat. Podruhé jsem byla odmítnuta jistým panem figurantem za to, že nám středního knírače a ti "když koušou, tak buď špatně nebo je to zázrak". Tyto dvě zkušenosti mě odradily natolik, že jsem už nic podobného nevyhledávala. Naštěstí jsem v listopadu 2012 díky kamarádce narazila na partu lidí, kteří trénují poslušnost a obrany (SKS TART Lukavice u Rychnova nad Kněžnou). Obrany jsme si zkusily, ale Ruby na ně má svůj vlastní názor a nejspíš nepochopila princip. Doma se často taháme o hadr a občas na obrany zajdeme. Myslím si ale, že mnohem raději štěká, než kouše, ale tak to prostě je.