Agility závody "Závod při LVT Louny, Mistrovství republiky kníračů"
Mistrovství republiky kníračů v agility 2015 - závod, na který jsem se těšila celý rok. Na setkání s ostatními majiteli kníračů, na přátelské konverzace a na poměření sil. Parkury stavěl pan rozhodčí Petr Dostál, se středními knírači byly přihlášeny celkem čtyři týmy a tropických teplot jsme si po celý víkend užili až příliš. Jelikož to máme do Loun tři hodiny cesty, vyjeli jsme s rodiči už v pátek ráno. Cestou jsme se stavili na hradě Hazmburk, který byl stejně úchvatný jako výhled do okolní krajiny a v Libochovicích, kde jsme si chtěli projít zámecký park, ale byl do něj zakázán vstup se psy. Odpoledne jsme dojeli na cvičák, kde se druhý den konaly závody. Našli jsme si vhodné místo pro postavení stanu, vytvořili si zázemí a šli jsme se osvěžit do přilehlé řeky Ohře, která se na celý víkend stala naší nejlepší pomocnicí před tropickými teplotami. Večer jsem měla možnost si s Ruby trochu zatrénovat na postavených parkurech. Běhala moc hezky, využila jsem možnosti odměňování na zónovkách, aby je na závodech běhala správně a před vystartováním, aby mi nevystartovala dřív. Vyzkoušely jsme si zeď i kruh, který ze začátku ale podlézala.
Druhý den ráno jsme po snídani a ranní hygieně přenesli stan na druhou stranu cvičáku - k ohraničenému prostoru na parku a zabrali jsme docela hezké místo, druhý stan od vchodu na parkur. Šla jsem k prezenci odevzdat výkonnostní průkaz a po vyvěšení startovních listin jsem s hrůzou zjistila, že s Rubčou běháme vždy jako druhý pes po Kamilce. Kdo neví, Kamilka (střední kníračka z našeho cvičáku) nemá naší Rubču moc v lásce. Přesněji řečeno - nejraději by ji zakousla. Před běhy nesmí Kamilka vidět Rubču, jinak by utekla z parkuru a Rubča nesmí vidět Kamilku, jinak neběží naplno a bojí se. To první se nám podařilo - Rubču jsem měla vždy v zákrytu, ale Rubča Kamilku snad pokaždé zaregistrovala a na start chodila s ušima staženýma dozadu. Celé závody se začínaly otevřeným během Jumping, který se započítával i do Mistrovství kníračů. Byla jsem ráda, protože jumpingy nám docela jdou (přeci jen zónovky nemáme ještě stoprocentní) a protože ráno byla teplota ještě na celkem snesitelné úrovni. Parkur byl moc hezký, obsahoval zeď i kruh, dvě stahovačky, z toho jedna zákeřně před poslední překážkou. Rubča běžela moc hezky, rychle a čistě. Kruh proskočila, ale chtěla jsem si ho ošetřit, aby ho neminula a nestihla jsem spin na následující překážce. Respektive - vůbec jsem tam nebyla. Rubča se ale hrozně snažila a reagovala na stranový povel, trochu upadla na čumák, ale stáhla se. Další stahovačka do tunelu byla ukázková. Jumping jsme tedy doběhly bez trestných bodů, s postupovou rychlostí 4,36 m/s na 4. místo ze 44 týmů. Z kníračů byla samozřejmě první. Druhým během bylo mistrovské agility pro knírače. Po postavení parkuru jsem se začala trochu bát, jelikož pan rozhodčí prohlásil: "Když už to má být mistrovský běh, ať se taky proběhnou." Parkur obsahoval kruh, byla tam docela ošklivá stahovačka po tunelu na kladinu, vlásenka se zdí, která se šla zezadu a rozlišovačka tunel - áčko. Běžely jsme jako druzí, samozřejmě jako na potvoru po Věře s Kamilkou. Do běhu jsme šly naplno, při prohlídce jsem se zaměřila na místa, která se mi zdála těžká. Bohužel odmítnutí na zdi zezadu, Rubča se snažila, srovnala si krok na skok, ale protože já jsem běžela dál, překážku oběhla. Zbytek běhu čistě, rychle, všechny zóny krásné a pouze ke konci mezi dvěma tunely jsem ji nestihla přeběhnou a udělat záda a trochu jsem ji tím zpomalila. I přes odmítnutí jsme s postupovou rychlostí 4,08 m/s braly 1. místo ze 4 týmů. Ostatní tři týmy měly chyby či odmítnutí plus trestné body za čas. Rubča pouze jedno odmítnutí, proto i nejméně trestných bodů. V součtu Jumpingu a Mistrovského agility jsme s pěti trestnými body a 20 sekund před druhým místem obsadily 1. místo a tím i titul Mistr republiky středních kníračů v agility 2015. Druhé místo brala Věrka s Kamčou a třetí Martina s Cesy. Dalším během byl otevřený běh Agility. Parkur začínal rozlišovačkou tunel - kladina, obsahoval kruh, rozlišovačku tunel - áčko, chyták s kladinou a skočkou a vlásenku se zdí. Teploty se už vyšplhaly na velmi vysoké teploty a nepomáhalo ani osvěžování v přilehlé Ohři a polévání ledovou vodou. Rubča přesto dávala na parkuru pozor a díky trochu nižší rychlosti jsem stihla téměř všude, co jsem chtěla. Pouze v jedné pasáži jsem nestihla otočku na čelo a dělala jsem záda, ale Rubča rychle pochopila, co tím chci naznačit a běžela správně. Vlásenka super, trochu větší oblouk, ale už jsem teplem nemohla ani běžet, ani mluvit (promiň Ruby). Všechny zóny krásné a s čistým během a rychlostí 4,14 m/s jsme se umístily na 2. místě ze 42 týmů. V součtu Jumping a Agility, což se vyhlašovalo jako "O nejlepšího psa LVT Louny" jsme se umístily na úžasném 2. místě, pouze půl sekundy za vítězi. To trochu zamrzí, kdybych dala do běhu agility více a třeba ten oblouček byl menší, zvítězíme. Ale jsem i tak moc spokojená, za to, co jsme dokázaly! Po dvou vyhlášeních a celém dni běhání na sluníčku nás čekaly ještě zkoušky. Naše zkouška A2 obsahovala opět rozlišovačku tunel - kladina, houpačku, chyták s tunelem, po dálce překážku zezadu i když to lákalo na překážku rovně. Byla jsem ochotna jít do běhu tréninkově, teplota byla opravdu nesnesitelná a já i Ruby jsme toho měly za celý den až nad hlavu. Při bězích ostatních týmů Rubča začala štěkat. Říkala jsem si, že je to ještě horší, když řádí a byla jsem odhodlaná při diskvalifikaci opustit parkur co nejkratší cestou a nepřetěžovat ji ani mě. Rubča dala i do posledního běhu své maximum, běžela moc hezky, po prvním tunelu jsme se ani nesrazily, po druhém tunelu se hezky stáhla, krásné zóny, houpačka ji trochu zaskočila, ale nevzdala to a i přes strach ji přeběhla (spíše přeskákala) až na zónu. Ve všech rizikových místech krásně vnímala mé povely a ke konci jsem už spíše setrvačností běžela a vedla Rubču do cíle. Jaká byla radost, když jsme parkur doběhly čistě. A o to větší, když jsme zjistili, že jsme se s postupovou rychlostí 4,14 m/s umístily na 2. místě z 18 týmů a splnily si tím již čtvrtou postupovou zkoušku do trojek.
Po vyhlášení zkoušek jsme si stan přenesli zase zpátky na "spací" půlku cvičáku, jelikož jsme se během dne rozhodli na cvičáku přespat až do neděle. Rubča dostala konzervu s granulemi a ucho na kousání, protože za ty podané výkony si takovou hostinu opravdu zasloužila. Večer jsme zašly do města na výbornou večeři "za hradbami" a pochutnali si na grilovaných pochoutkách. Všichni jsme byli hrozně unavení. Nejen z tepla, které se skoro nedalo snést, ale i z celodenního závodění, fandění, kamerování, dávání pozor, odměňování, chození a tak podobně. Rubča ze sebe vydala opravdu maximum a má můj obdiv, že v takovém počasí běhala, vnímala a vyhrávala! Za tento závod jsme (z šesti možných) 5x stály na stupních vítězů a jednou těsně pod ním! Já jsem ji to občas kazila, ale snažily jsme se obě dvě a bylo to znát. Jsem si jistá, že si Rubča za tu snahu titul Mistr republiky středních kníračů opravdu zaslouží! V neděli jsme si ještě prošli historické město Louny, které jsme si kvůli únavě nestihli projít večer a po cestě zpátky domů vystoupali na blízkou rozhlednu. Ze všech výletů jsou fotky. Cestou jsme se ještě stavili na oběd a unavení dojeli domů. Snad se za rok setkáme zas!
