Střední knírač je plemeno původem z Německa. Patří mezi stará plemena psů a postupně se vyvinul z hrubosrstých pinčů střední velikosti. Už na středověkých obrazech a rytinách nacházíme vousaté a štětinaté psy, kteří by mohli patřit k předkům kníračů. Původně byl knírač využíván v jihoněmecké oblasti jako stájový pes, neboť se cítil zvlášť dobře ve společnosti koní. Náruživě slídí po všech hlodavcích, aby je obratem zadávil, za což mu, již dávno, lidé dali název "krysař". Počátek cíleného chovu se datuje ke konci 19. století. V době založení PSK (Německý klub chovatelů pinčů a kníračů), tj. roku 1895, byl veden jako "drsnosrstý pinč". Tehdy samozřejmě knírači vypadali jinak než dnes. Mimo jiné se na nich hodnotila hebká srst, jiní zase upřednostňovali dlouhou teriéří hlavu. V novodobé historii se střední knírači používali jako služební psi, hlídači či jako společníci. Postupem času se cílenou miniaturizací vyvinui malí knírači, kteří jsou stejně jako knírač velký samostatným plemenem.
Standart středního knírače FCI má přidělené číslo 182 a je zařazen do 2. skupiny: pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, 1. sekce: pinčové a knírači bez zkoušek z výkonu a 1.2. podsekce: knírači.